Eurohujerské mlžení o Rusku

Česká média vesměs nevybočují z hlavního myšlenkového proudu Evropské unie. Některé jejich praktiky by ale šlo nazvat „plíživou informační kontrarevolucí.“ Z jednoho článku na mě dýchl duch normalizačního Dikobrazu. I ten býval „vtipně-kritický“, když tenkrát bušil do Západu.

Je zarážející, že k takové rétorice poklesnul i hlavní komentátor MF DNES, Karel Steigerwald. Jeho články jsem četl rád. Stačilo použít kalkulačku s funkcí druhé odmocniny, článek odmocnit od zarytého antikomunismu a zbytek byl zábavný.

O co mi jde. V sobotu 8. března 2014 byl v MD DNES zveřejněn článek – haiku pana Steigerwalda s krásným Dikobrazím titulkem: „Imperialisti s holým zadkem.“ Tím mínil současné Rusko. Hned od první věty týkající se Putina bylo jasné, v jakém duchu to bude pojato. Zesměšňování Ruska ve stylu, že mají naftu, zlato, drahé kameny a stále holé zadky je v rámci toho, že východní ekonomiky rostou, kdežto západní stagnují, docela komické.

Po tak ostrém startu jsem jen čekal, kdy Dikobraz naježí ostny. A nakonec jsem se dočkal. Cituji jednu pasáž z toho článku:

„Jeden expert od nás z Haiku viděl na Elbrusu partu stařičkých, dobře živených esesáků-turistů, jak se fotografují na vrcholu, kde za války vyvěsili prapor s hákovým křížem. Dole ve městě prodával shnilá jablka otrhaný a hladový invalidní hrdina s mnoha řády na prsou, který ty esesáky hnal až do Berlína. Je to metafora ruské imperiální tragédie: úspěch přináší neštěstí.“

Tolik citace pana Steigerwalda. Následuje další zajímavá pasáž, tentokrát z literatury faktu:

Němečtí horští myslivci se rozhodli, že vztyčí na vrcholu Elbrusu vlajky. K této operaci se důkladně připravovali už dávno. Výstup podniklo několik horolezeckých skupin. V druhé polovině srpna se jim podařilo dosáhnout cíle, „ale tento úctyhodný horolezecký výkon neměl žádný taktický a tím méně strategický význam“, jak píše bývalý hitlerovský generál Tippelkirch.

Tyto události ze srpna 1942 jsou popsány v knize: Dějiny druhé světové války 1939 – 1945, díl. V. str. 203 – 204.

Jen pro zajímavost: Jednalo se o 1. německou horskou divizi „Edelwiess“, součást Wehrmachtu, nikoliv Waffen SS. Fašistické vlajky (říšská válečná vlajka a vlajky dvou divizí) nevlály na nejvyšší hoře Kavkazu dlouho. V polovině února 1943 vztyčili sovětští vojáci na Elbrusu sovětskou rudou vlajku.

Po tomto úmyslně hnidopišském a pedantském rozpitvání událostí to vypadá tak, že zmiňovaná politická „častuška“ z MF DNES je vymyšlena od „A“ do „Z“. A dost špatně. Buď je to převzato z Dikobrazu, nebo se jedná o klasickou ukázku „goebbelsovštiny“, tj. pololži a polopravdy.

Jako z pera Kocába nebo Schwarzenberga. Dvou expertů na Rusko-Ukrajinskou problematiku a zejména lidská práva. Tomu druhému vůbec nevadí porušování lidských práv v Saúdské Arábii, ale „Rusákům“ by demokraticky vypíchl nejraději obě oči, jen za to, že jsou. Zpět k tématu článku pana Steigerwalda: Největší znalci SS divizí vždy byli naši vojáci v Afganistánu, kteří nosili i jejich nášivky.  Kdyby se „expert z Haiku“ informoval u nich, měl by možná přesnější informace.

Snadno dokáži, jaké mystifikace byly čtenářům podsouvány:

1) Nacisté své prapory na Elbrusu vztyčili 21. 8. 1942. Pokud uvažujeme, že těm horským myslivcům (žádným esesákům) bylo v té době 20-30 let, potom by těm „stařičkým, dobře živeným mužům“ z haiku pana Steigerwalda bylo v roce 2013 asi 91-101 let. Jelikož to byli Němci a ne křepcí dlouholetí Japonci, tak by v takovém věku již neudrželi ani moč, natož cepín v ruce. To samé se týká onoho politováníhodného „hladového invalidního hrdiny“ – ruského ubožátka. Ten hlad mě dojal. Proč ho autor nenazval rovnou opilým ruským mužikem? Bylo by to pěkně barvotiskově tendenční. Jak se ale při tom hladu dožil ten nebohý muž, vrstevník fašistů, také oněch úctyhodných 91-101 let je mi záhadou. Asi se celou dobu na úpatí Elbrusu živil těmi nahnilými jablky a přebytek prodával esesákům. Potom chápu, jablka jsou zdravá a mají spoustu vitamínů… Takhle to být prostě nemohlo.

2) Takže druhou verzí, pokud kolem Elbrusu neřádili duchové mrtvých, je ta možnost, že tato historka se neodehrála za Putina, ale hluboko v minulosti, za Chruštěva nebo Brežněva. Srovnávat ovšem komunistické Rusko a Putinovo Rusko je dost velký rozdíl. Možná, že i pan Schwarzenberg tuší, že jisté rozdíly zde budou.

Rusko nikdy nebylo a ani v budoucnu nebude úplně demokratické. Oni potřebují mít cara, ať se mu říká jakkoliv. To je jasné. Ale takto demagogicky čtenářům podsouvat nesmysly, to je manipulativní technika. Troufám si tvrdit, že zde pan Steigerwald smíchal elbruská jablka a bruselské hrušky. Nevznikl ovšem kompot, nýbrž protiruská bramboračka.

A aby tato absurdita neměla konce, publikované smyšlenky se chytil jeden aktivní blog-hujer. Použil to jako leitmotiv svého článku a tím tuto mystifikaci a dezinformaci dotáhl k dokonalosti. Takto se dělá „žurnalistika“. Má filipika není namířena proti MF DNES jako takové. Sám z ní často „nasávám informace“, které se ale snažím filtrovat. Také s potěšením kvituji, že spousta lumpů byla díky reportážím MF DNES trestně stíhána. Zmiňovaný článek se ale moc nepovedl.

„Jak to bylo na Elbrusu,“ je de facto jen okrajová záležitost. Účel onoho článku byl někde jinde: Rusko, prezentované Putinem, je chudé, špatné, zaostalé, primitivní, imperiální, zlověstné, válečnické, atd. Logicky, ta druhá strana, tj. EU a USA, je ta kladná. S takovou manipulací musím autora poslat do háje. Stejné žvásty jsem poslouchal od narození až do roku 1989. Tenkrát Dikobrazí kropiči pálili na Západ, dnes se střílí na Východ. Chtělo by to něco kreativnějšího. Pan Steigerwald pořád mobilizuje. Jenže lidi ta mobilizace už moc nezajímá. Za chvíli tak nebude ani koho mobilizovat.

Nicméně je vidět, že i MF DNES pomalu otáčí kurs. Na té samé straně novin vyšel článek řešící problematiku Ukrajinců žijících v Česku. Reálných Ukrajinců. Žádných fašistů a chuďasů z Elbrusu. Autor (Martin Bibena) připouští, že konflikt Ruska a Ukrajiny je daleko složitější, než se zdá na první pohled. Není to konflikt slabého se silným nebo dobrého se zlým. Vše je pro Ukrajince navíc komplikováno dlouhou společnou historií Ruska a Ukrajiny. A sami Ukrajinci odmítají přirovnávání tohoto konfliktu s Ruskou invazí do Československa v roce 1968! Čímž berou vítr z plachet soptíkům demokracie - pravdoláskařům. Že by ti Ukrajinci byli potom lžiláskaři?

MF DNES tedy otáčí, ale ten obrat trvá jak u Titaniku. Než otočí, konflikt možná už ani nebude. A jestli vyjde najevo to, co dnes teprve prosakuje, jsem zvědavý na následné komentáře v mainstreamových novinách. Někteří novináři asi budou chodit kanály. To je vtip – mají kachní žaludky, takže to nehrozí. To u politiků zvědavý až tak nejsem. Ti otočí na pětníku a budou populisticky vřeštět, že na Majdanu to bylo jinak, a že oni to věděli již v únoru 2014. Jen si to nechávali pro sebe…