Co mě v té škole naučili?

V jednom ze svých blogů jsem udělal pravopisnou chybu. Jsem Moravan, tak jsem hned začal pátrat po viníkovi, na kterého bych to mohl hodit. A hned jsem ho našel. Za všechno mohou komunisti. To mě trochu uklidnilo, ale hledal jsem dál. Vinu na tom nepochybně nese i ministerstvo školství a jejich ministři Pilip, Buzková, Dobeš a jejich reformy. Na nikoho horšího jsem si víc nedokázal vzpomenout. Ovšem největší podíl viny spatřuji u Mistra Jana Husa. Kdyby místo svých nabodeníček přišel s obojetným „iy“ byli bychom dnes gramaticky za vodou.

Že je chyba především ve mně? To nikoho nezajímá. Jak byl jednou viník nalezen, už mu to nikdo neodpáře. Až tento článek vyjde v „médiích“, tj. na mém blogu, bude osud viníků zpečetěn. Čeká je nelítostná mediální štvanice, které by se bál i otrlý Dobeš. Bylo to na internetu, tak to musí být pravda.

Viník tedy byl nalezen a médii bude po zásluze tvrdě pranýřován a kárán.  Jak je to ale doopravdy s úrovní českého školství? Nedávno tiskem proběhla zpráva o mezinárodních srovnávacích testech v úrovni školství. Česko dopadlo průměrně, na což by J. A. Komenský reagoval svraštěním obočí.

Ministerstvo školství, to je základ života na zemi. Každý nový ministr či ministryně chtějí k tomu základu přidat něco ze sebe. A tak začnou prosazovat odlišnou koncepci, než jejich předchůdce. Možná proto, jelikož dobrých nápadů je spousta a křeslo jen jedno, většina ministrů nevydržela ve funkci ani celé volební období. Učitelé z toho musejí být jeleni.

Ministr Pilip, Buzková, Dobeš. Nikoho jiného jsem si nedokázal vybavit, když nepočítám pana Fialu, který je v čerstvé paměti. Ani jeden z nich školství nezkvalitnil, někteří se o to ani nepokoušeli. Dostali trafiku v opomíjeném resortu, kde se škrtá snadno a často. Školství stálo prakticky v každé vládě na okraji zájmu, ač v předvolebním boji měly vždy strany vzdělanost národa v srdci a rozvoj školství v hubě. 

Proč tyto ctihodné postavy z minulosti připomínám? Dějiny se opakují a obě téměř vládní strany (ČSSD a KDU-ČSL) měly s vedením ministerstva školství jisté potíže. Věci veřejné může v této reminiscenci nahradit hnutí ANO. Takže, jak to bylo. Vezmu to chronologicky:

Ivan Pilip (KDS), jako ministr, nepřišel s ničím novým. Jediné, na co si vzpomínám, je jeho „kubánské dobrodružství“. Byl totiž v roce 2001 zadržený na Kubě.  Jako agent, který konspiroval proti „kubánské revoluci“ a který udržoval „podvratné styky“. Takže exministr kontrarevolucionář? Za tři týdny byl ale propuštěn. Stalo se tak, až se omluvil kubánskému lidu za porušování zákonů země. Možná se měl při odletu, když byl naměkko, omluvit hlavně českým dětem a zejména českým pedagogům. Stejně si myslím, že ho Kubánci posadili za katr jen ze strachu, že jim Pilip zreformuje i jejich školství. Jedinou diverzní akci svého života Pilip spáchal na českém ministerstvu školství.

Petra Buzková (ČSSD) mi utkvěla v paměti akcí „Olovo“. Tato kompro provokace vznikla mezi poradci tehdejšího premiéra Miloše Zemana. Účelem bylo Buzkovou zdiskreditovat. Byly to pomluvy, že se Buzková živila prostitucí, týrala svou malou dceru a že spolupracovala s StB. Motali se kolem toho socani Šlouf (tehdejší Zemanův poradce), Šarapatka (další Zemanův poradce) a jakýsi socan Šíma. Policie Šímu obvinila z toho, že on je tím autorem. Státní zastupitelství Šímu ale před soud neposlalo. Čin se stal, ale prý nebyl společensky nebezpečný. Já na to mám „jiný právní názor.“ Bylo to svinstvo a viník měl být souzen. A nejen Šíma. Pikantní je, že Zeman, ač měli socani úředně prokázané máslo na hlavě, podal trestní oznámení pro pomluvu na reportéry, kteří to zveřejnili. Pochopitelně to bylo odloženo.

Josef Dobeš (Věci veřejné) byl chaotický a rozmarný psycholog.  Rád pomáhal druhým. Zejména své šéfce kabinetu Machálkové. Napsal za ní seminární práci do školy, jak podle digitální stopy opět odhalili novináři. Že Machálkové chybělo vzdělání na vedení kabinetu, bylo podružné. Na ministerstvu školství se to ztratilo, nikdo si toho tam nevšiml. Hlavně, že byla mladá a pohledná. Bez ní by se školská reforma zhroutila, proto dostala vánoční odměny 110 tisíc korun. Dobeš byl takový učitel lásky k podřízené. Post na ministerstvu školství mu právem patřil. Žáci Nečas a Hašek na něj jen navázali.

Že výše uvedené nemá se školstvím téměř nic společného? Souhlasím. Já je mám zapsány ale pouze takto. Ty jejich funkce byly ryze formální a trafikantské. Podstatou ministerstva školství je neustálý pohyb dopředu a dozadu. Pořád se něco vymýšlí. Pořád se něco ruší. Zavádí se něco nového. Vzápětí se nové ruší a rušené se obnovuje. Co je konstantní, je slibování zvýšení učitelských platů – to je trvalka. Jednou bez výuky množin školství uchřadne, podruhé po množinách ani suplent neštěkne. A tak je to se vším.

Nejvíc se mi ovšem líbilo, když v novinách nějaký učitel servilně papouškoval trend z ministerstva. Byla to jedna z oněch reforem ve stylu majora Maisnera – škola hrou. Onen pedagog se rozplýval, jak je skvělé, když se u rybníčka spojí výuka několika předmětů dohromady. Opravdu takový člověk existoval a tak mluvil. A nejspíš nebyl sám. Já bych jen tyto myšlenky rozvedl do hloubky.

U rybníčka můžeme především probrat chemii, čili lučbu. Každý ví, co to je H₂O. A hned dějepis i s letopočty. Někomu rybníček patřil. Někdo ho objevil, hle, a jde probrat i zámořské objevy. Takto plynule přejdeme k zeměpisu. Dále tu máme přírodopis, tj. ryby, ptactvo, rostliny a bude-li po ruce mikroskop, lze zkoumat i vodní prvoky. A co teprve fyzika. Zde se nadšený učitel dokonale vyřádí. Začne tělesem ponořeným do kapaliny, které je… však víte. Probere se i skupenství vody. Když tam vydrží žáci až do zimy, zjistí, že opravdu voda přechází v led. Poté hbitě spočítají plochu rybníčku a jeho objem – to jsme již u matematiky.

V rámci tělesné výchovy je možno s aplikací Archimedova zákona předvádět i potápění a plavání. Při čekání na zimní led mohou ještě žáci pomoci rybářům s výlovem rybníka. Tím dojde ke splynutí ručních prací s přírodopisem  - ryba je také vodní tvor. Poté lze uspořádat na břehu rybníčka prodej ryb, které vděční rybáři dětem darovali jako odměnu za jejich pomoc. Zde se proberou základy tržní ekonomie a žáci se naučí obchodovat, zakládat obchodní společnosti a ty následně tunelovat. Při této lekci tržního hospodářství bych žáky varoval před zdánlivě výhodnými půjčkami.

V rámci ručních prací bude každého žáka čekat něco jako maturita na prvním stupni základní školy. Tím vyvrcholením bude výroba ručního papíru z rákosu. Zde žáci i pedagogové půjdou až na hranici svých schopností a možností. Využijí vše, co se během roku u rybníčku naučili. Na tento papír jim poté učitel rákosovým perem napíše vysvědčení. Má-li štěstí a na rybníčku se vyskytují kachny či husy, může se použít i seříznuté brko onoho opeřence (povoleno ministerskou výjimkou). Psát se bude přírodním duběnkovým inkoustem získaným svépomocí v rámci výuky lučby.

Stydím se to napsat. Všichni to sice dělají, ale nikdo o tom ve společnosti nahlas nemluví. A ve škole už vůbec ne. Ano, je to sex. Jak u rybníčka probrat tuto ožehavou záležitost a přitom si nezadat, nepohoršit okolí a ještě děti vše naučit? Ale i to ministerstvo školství citlivě vyřešilo. Zjednalo si na takovou záležitost externí firmu. Sexuální výchovu v rákosí tak podle ministerského nařízení může provozovat jediná akreditovaná organizace a tou je firma Bambini di Praga v čele s maestrem Kulínským. Jsou to profesionálové s dlouhou tradicí. Jen oni bez připomínek prošli přísným výběrovým řízením. Nikdo jiný to vyučovat nemůže, jakékoliv amatérské improvizace jsou ministerstvem přísně zakázány.

Ministerstvo školství a tělovýchovy myslelo opravdu na vše. Tam, kde rybníček nemají k dispozici, zejména v hornatých oblastech, lze použít schválenou učební pomůcku. Jedná se o mobilní skládací rybníček typ Dobeš inspirovaný myšlenkami velkého pedagoga Járy Cimrmana.

Jeden by neřekl, k čemu všemu lze takový rybníček využít. Jakmile si to učitelé osvojí, vzdělávací kurzy jsou připraveny, v další mezinárodní soutěži se Česká republika umístí na přední pozici. Nadšenci z ministerstva pomýšlí i na zlatou. Jen to bude chtít jít tomu štěstíčku trochu naproti a rozjet to ve velkém. Finsko je zemí tisíců jezer, tak proč by Česko nemohlo být zemí tisíců rybníčků? Problém vidím pouze v tom, jak se budou porovnávat takto nabyté vědomosti. Ministerstvo k tomu ale jistě dodá nějakou srovnávací metodiku a i tento detail bude brzy doladěn.

_{Foto: cervenobili.cz; csfd.cz; simpsonovi.net}