Skvělí a vtipní lidé nevymřeli - fotoblog

Akty lze fotografovat různě. Po přečtení rozhovoru s celosvětově známým fotografem budete vědět, jak na to. Možná se z vás stanou rovnou umělci.

Slovenský fotograf Robert Vano

V sobotní MF DNES ze dne 28. 6. 2014 vyšel zajímavý článek novináře Václava Hnátka: „Akt není žádná věda“. Šlo o reportáž při příležitosti workshopu, který pořádal Robert Vano, slovenský fotograf žijící v Praze. Abych se přiznal, já ho dříve neznal. Mé vědomosti v této oblasti končily u fotografa Saudka, sem tam jsem viděl reprodukce Drtikola... Pan Vano si při zmiňovaném workshopu vybral tři začínající autory-fotografy, a zasvěcoval je do svého umění.

Nejzajímavější ale bylo, jak se jeho technické rady prolínaly s jeho životní zkušeností a filozofií, ironickým nadhledem a náhledem na samo fotografování. Některé odpovědi byly tak vtipné, že jsem neodolal a musím jim dát prostor i v tomto článku. Připomínal mi trochu Zdeňka Pohlreicha, který je také svůj a originální.

Pan Vano fotí to, co umí, tedy především lidi a módu. Nedělá architekturu, ani auta. Přesto nemusí brát každou zakázku.

Vano: „Nemám ženu, děti, psa, bazalku, porsche, chatu ani letadlo. Takže můžu zakázky odmítat.“

Když jako fotograf začínal, často si kupoval na jídlo májku a rohlík. A stačilo mu to. Dnes je situace jiná a ne každý si může jeho fotografie dovolit.

Vano: „Když na to někdo nemá, říkám, že si musí našetřit. Já taky na spoustu věcí nemám.“

Jelikož pracuje pro módní magazíny, často komunikuje s grafiky. Jejich role je někdy důležitější, než šéfredaktorů. S grafiky řeší formát fotografií a jejich rozlišení.

Vano: „U nás je standard 300 dpi, tedy obrazových bodů na délku jednoho palce. Němci si myslí, že jsou nadrasa, tam chtějí 400 dpi, ač v tom podle mě skoro není rozdíl. Zato Italům stačí dvě stě.“

Podle Vana jsou při fotografování nezbytné tři věci: objektiv, světlo a expozimetr. K tomu expozimetru.

Vano: „Foťák dneska umí leccos vypočítat, ale umí jen to, co do něj nějaký Okamura v Tokiu naládoval. Proto to pořádně nefunguje. Co chcete udělat, víte jenom Vy.“

Světlo hraje prim. Vano říká, že každé světlo je hezké, dokonce i když venku prší. Proto kritizuje praxi některých fotografických studií, kde mají světla pevně nastavená.

Vano: „Je jedno, kdo tam přijde – pánbůh nebo štětka. Takhle nemůže vzniknout nic nového. Warhol říkal, že velký talent začíná každé ráno znovu.“

A jak tedy na focení aktu slibované v úvodu článku?

Vano: „Na tom není moc co vymýšlet. Když si rukou zakrývá pipinu, budete mít Botticelliho Venuši, když si lehne, Modiglianiho, a když bude hýbat rukama, Velázqueze.“

Tak jednoduché to je. Stačí jen světlo, foťák s dobrým objektivem, expozimetr a trocha toho talentu…

Protože talentovaných lidí není mnoho, rozhodl jsem se dva takové podpořit. Odkaz na ně najdete v rubrice „O autorovi“ v sekci „Oblíbené blogy“. Ten fotograf z odkazu je opravdu dobrý. 

_{Foto: casopis-foto.cz; sumpersky.denik.cz; webmagazin.teraz.sk; robertvanogallery.com; kultura.idnes.cz}