Ukrajina a psychologická válka médií

Jak nenaletět médiím? Zkuste využít poznatků České armády, která během Ukrajinské krize a psychologické války o poloostrov Krym sledovala mediální prostor několika evropských zemí.

Během krize na Ukrajině nás média zaplavovala spoustou údajů. Ten, kdo se snažil ověřovat informace z několika zdrojů, zjistil, jak byly protichůdné. V době internetu není až tak velký problém najít si několik informačních kanálů. Starší lidé jsou ale odkázáni hlavně na klasická média. Pro ně bylo orientace mnohem obtížnější, protože česká i světová média informovala jednostranně. Příliš nepomohlo ani sledování zahraničních televizních kanálů, jak bude uvedeno dále.

V květnu 2014 na Ukrajině proběhnou prezidentské volby. Zájem o objektivní informace tedy bude ještě větší. Potvrzuje to průzkum agentury CVVM ze začátku března 2014. Průběh dění na Ukrajině a Krymu zajímal 64% Čechů. Přitom 12% hodnotilo kladně roli Ruska, záporně to vidělo 78%. Role Evropské unie byla vyrovnanější. Kladně ji hodnotilo 39%, záporně 44%. O statistice platí známý bonmot: „Věřím jen té statistice, kterou jsem si sám zfalšoval.“ Tato čísla, zejména týkající se Ruska, ale vypadají uvěřitelně z toho důvodu, že česká veřejnost byla podrobena důkladné a jednostranné mediální masáži – psychologické informační válce.

Média se snažila vyvoláváním subjektivních pocitů potlačovat spoustu důkazů, které se nehodily pro oficiální verzi. A ta zněla, že ten zlý je Janukovič, těmi pozitivními byli demonstranti na Majdanu. Já v žádném případě nehájím Janukoviče. Nejspíš je to pěkné kvítko. Nicméně demokraticky zvolené kvítko. Toto kvítko do jisté doby ani Evropské unii nesmrdělo a EU s ním jednala o integraci… Teď je to politická mrtvola. Až se Putinovi nebude hodit, odhodí ho úplně.

Česká armáda využila krizi na Ukrajině k nácviku chování při psychologické válce. Účelem bylo analyzovat útok protivníka vedený pomocí médií. Po tomto vyhodnocení by následovala protiopatření. To znamená, že by se tvrzení druhé strany opět pomocí médií vyvracela, zpochybňovala. Argumentovalo by se opačnými tvrzeními atd. Nás ale budou hlavně zajímat výsledky, ke kterým se došlo.

Pro tyto účely vojáci rozdělili média do několika skupin: 1) Západ, 2) Východ, 3) Ostatní 4) Alternativní (např. i blogy). Zvláštní je, že ministerstvo obrany na svém webu zveřejnilo jen závěry plynoucí ze skupin 1 a 3, tj. Západ a Ostatní. To, co se „nehodilo do krámu“ nezveřejnili. Říci úplnou pravdu, byli by za trest posláni na východní frontu. Do Afgánistánu.  Pamětníci to již dobře znají z dob reálného socialismu. Tenkrát se postupovalo stejně, jen světové strany (východ-západ) měly opačnou prioritu. Nic nového pod sluncem.

Ze západních zdrojů byly monitorovány tyto agentury: BBC- Anglie, AFP a EuroNews-Francie, ČTK-Česko, Tisková agentura Slovenské republiky-Slovensko, Deutsche Welle-Německo. Zprávy byly hodnoceny podle toho, jak média o krizi informovala: neutrálně – prorusky – protirusky.

Nebude žádným překvapením, k jakým poznatkům tento průzkum mediálního prostoru dospěl. Nejvíce zpráv s protiruským vyzněním publikovala ČTK. Vojáci zde nenašli ani jednu zprávu s proruským vyzněním. Minimum zpráv šlo nazvat neutrálními. Tento trend byl ctěn i dalšími českými médii. Kdyby žil Pepek Vyskoč ze Švejka, mohl se stát hlavním komentátorem České televize o dění na Ukrajině. I ten nejzarytější nepřítel Ruska musí uznat, že je to velmi neobvyklé a nenormální. Nulová objektivita placená ze státního rozpočtu… Takto „vyvážená“ veřejnoprávní televize je k ničemu a měla by být privatizována. Horší to být již nemůže.

Slováci, naši sousedé, informovali naprosto rozdílně. V období od 28. 2. 2014 až do 4. 3. 2014 tam byla publikována téměř polovina zpráv proruských, zhruba stejné množství informací neutrálních a minimum zpráv protiruských.

BBC a Deutsche Welle (Anglie, Německo) na tom byly podobně jako ČTK – stranily výhradně Západu.

EuroNews a AFP (Francie) vysílaly více proruských postojů, snažily se být objektivnější než Angličané a Němci.

U komerčních médií je to ošidné hodnotit. Vybírají si zejména ta témata, u kterých předpokládají zájem svých čtenářů a diváků. A z tohoto principu plyne, že u takových zdrojů nelze hovořit o žádné velké objektivitě. Prvotní je honba za sledovaností a senzacemi. To vše je navíc umocněno faktorem, že tato média někomu patří, takže nepůjdou proti politickým názorům svého majitele.

Nejhorší tedy byla ČTK. Moc to nepřekvapuje. Češi vynikali i v minulosti maximálním patolízalstvím. Vždy byli papežštější, než sám papež. Napadají mě dvě přirovnání z dob reálného socialismu:

Když to začalo v roce 1948, čeští bolševici znárodnili úplně všechno. Neexistovaly drobné soukromé subjekty jako např. v Polsku, Maďarsku, NDR apod. U nás byl socialismus, co se týče znárodňování soukromého majetku totální. Otázkou je, zda to bylo jen politickou doktrínou. To, že Češi patří mezi nejvíce závistivé národy, je známo i v zahraničí. Možná jsme nebyli nejsocialističtější, ale nejzávistivější v celém tehdejším východním bloku. Soudruzi to přehnali již při nástupu.

Když to skončilo v roce 1989, ostatní východní režimy měly před Československou socialistickou republikou (ČSSR) náskok. Ochotněji přebíraly myšlenky tzv. perestrojky (přestavby) prosazované Gorbačovem. U nás to vázlo. Nepomohla ani osobní návštěva Gorbačova v Praze. V té době se mluvilo o ČSSR jako o komunistickém ledovci a zemi doktrinářských komunistů.  I v tomto případě byli čeští soudruzi papežštější než sám papež tím, jak lpěli na překonaných dogmatech. Nakonec všude už měli své „revoluce“ a jen ČSSR byla poslední (pokud neuvažujeme Rumunsko). Sousední komunistické režimy se hroutily, ale Jakeš, Bilak, Štěpán a další soudruzi se dál snažili vládnout pevnou rukou. Přehnali to i při odchodu.

Současné pochlebování naší vlády Bruselu je všem známé. V minulosti se čeští komunisté hrbili před Moskvou, dnes se sociální demokraté hrbí před Bruselem. Ten, kdo se těší na  nový socialismus, který následně přejde v komunismus by měl podporovat Evropskou unii.  Je to řečeno s ironickou nadsázkou, ale EU tam nenápadně a drobnými krůčky směřuje. Komunismus přišel do zaostalého carského Ruska ze Západu, teď se vrací tam, kde se zrodil. Domů na Západ. Dějiny se jen opakují.