Hanobení státních symbolů - nevážně

Hanobení státních symbolů je v okolních zemích považováno za trestný čin. V Česku ne. Dle právního výkladu by jakékoliv hanobení státního znaku na veřejnosti šlo posuzovat jako výtržnictví (to již trestný čin je, § 358 trest. zák.), za které hrozí dva až tři roky vězení.

Žijeme v Česku, zákony jsou bezzubé, takže postihu se nikdo nebojí. Proto se politici a úředníci můžou kreativně vybouřit. Jejich grafické běsnění má ovšem dvojí dopad. Jen návrh loga stojí 200 až 250 tisíc korun. Další statisíce stojí výměna loga na hlavičkových papírech, vizitkách a dalších písemných materiálech úřadu.

Druhým dopadem je devastace vkusu. Trpaslík stojící na zahrádce je geniálním uměleckým skvostem proti logu, které uvidíte na samém konci tohoto článku.

Motiv těchto politických kreativců je lidsky pochopitelný. Ví, že po nich v historii nezůstane žádná stopa, tak alespoň něco chtějí zanechat. Je to bláhové. Po volbách přijde nový kreativec a i on musí přece v státním úřadu nechat svůj otisk. Není také vyloučeno, že některé změny loga mohly sloužit k vysávání státního rozpočtu. Výběrová řízení jsou přece tak transparentní. I když se jedná o částky „jen“ v řádech statisíců, když to vynásobíme počtem politických termitů na všech úrovních, dostáváme se k milionům.  

Jednotný grafický styl může úřadům vnutit pouze vláda. Zatím to vždy skončilo jen sliby. Než se v údivu pozastavím nad některými grafickými samorosty, bylo by vhodné ukázat, jak je to správně.

Malý státní znak (bílý lev na červeném štítu). Neměl by se používat na vizitkách. Poslanci toto porušují. Navíc tento znak používají pozlacený, postříbřený či plastický. To je špatně. Tento znak jde využít jen na úředních dokumentech či na razítkách úřadů.  Jednoduché a hezké.

Velký státní znak. Tvoří ho čtvrcený štít. Obsahuje historický znak Čech (dvouocasý lev), znak Moravy (šachovaná orlice) a znak Slezska (černá orlice). Velký státní znak se na vizitkách používat může. Lze ho mít i na dresech sportovců či v jednacích síních, dokonce i v jednobarevném provedení. Graficky složité, ale opět pěkné.

Jelikož jde o osobní blog (ne o reportáž), vyjadřuji pouze své pocity a názory. Je jasné, že někomu se níže uvedená loga budou líbit a já mu to neberu. Je to osobní věc a každý má jiný vkus. Následující text obsahuje nadsázku, mystifikaci a vyjadřuje mé první dojmy po spatření těch grafických klenotů. A teď, jak se to dělat nemá a nesmí:

Logo Národní knihovny

Lev mi připomenul žonglujícího Růžového pantera, který nacvičuje spartakiádu na obří skulptuře. Šelma skáče tak zběsile, až jí poskakuje koruna na hlavě. O autorství tohoto sousoší se soudí Bořek Šípek s Milanem Knížákem. Pravda je ovšem taková, že autorem díla je David Černý. Ten v roce 2009 vytvořil provokativní plastiku Entropa, kterou šokoval Brusel. Jak byl rozjetý, zplodil i dílo Potopa. Lev - Růžový panter čeká, až ho před stoletou vodou zachrání hasiči nebo vrtulník.

Třeba je vše jinak. Zdá se, že lev poskakuje bolestí. Asi je ona skulptura horká a pálí ho do tlapek. Zde jsem neodolal. Když se podíváte na inovované logo s Růžovým panterem, je jasné, že toto logo působí mnohem důstojněji. Skulptura již vychladla a Růžový panter se tak může tvářit státotvorně. Čímž umocní vážnost úřadu. Toto logo Národní knihovny se naštěstí již nepoužívá. Zbytečně vyhozené peníze ale nikoho nebolí…

Logo Poslanecké sněmovny

Až se stydím. Lev vykonávající potřebu do hromádky lipového listí. Tlapy jinak, ocas jinak, místo hřívy má jakousi spirálovitou lasturu a ještě kadí. Český polo-lev. Tento grafický návrh stál 250 tisíc korun… Svěží dílko, torzo lva, vzniklo na popud tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové. RIP Miroslavo. Tvou stopu nikdy nezapomeneme.

Logo Úřadu vlády

Zde měl virózu souběžně lev i grafik. Lev nemá oko. Možná se právě vrací z hospody (ne z Hradu), kde mu ho někdo vyrazil. Možná je to oběť metylové aféry. Co se ovšem povedlo výborně, je hadí jazyk českého lva. Ta lvova slepota a ten jazyk hada - jak symbolické pro vládu Petra Nečase. Třeba logo navrhl Jan Žižka, třeba neznámá paní vrchní ředitelová, kdo ví. Lev je jakýsi zanedbaný a nedbá na sebe. Ty velké nestříhané drápy naznačují, že nechodí ani na manikúru, ani na pedikúru. Spíš mi připomíná ilustraci obalu ze sušenek nebo čokolády pojatou jako pečeť. V lepším případě, když hodně zamhouřím oči, vidím kulaté razítko obecního úřadu.

Logo ministerstva obrany

Na závěr to nejlepší. Můj favorit. The best of… Neštěstí nechodí po horách, ale po ministerstvu obrany. Proč ten lev nemá samopal, ale neefektivní archaické zbraně? A když už tedy historie, proč nikde nevidím cepy? Proč není vybaven Kalouskovým padákem? I zde musel mít grafik silnou virózu a ten,  kdo to schválil, byl asi nejznámější český opilec, pan Čurda.

Olemování štítu připomíná majáky aut policie z USA. Ten Chuck Norris je opravdu všude. Není ale vyloučeno, že se autor nechal inspirovat blikajícími atrakcemi z pouti. Lemování jako na pouťové střelnici by se k naší armádě docela hodilo. Ale co když náš pachatel je i domácí kutil, který po večerech vyrábí blikající vánoční osvětlení – světelné hady? Ani to nelze vyloučit.

Ano, to všechno mohlo stát za tou grafickou erupcí nápadů, ale pravda je úplně někde jinde. Jde o ilustraci z kuchařské knihy. Název receptu: Bílý lev na modrém víně. Delikatesa. Podívejte se ještě jednou. Je zřejmé, že se tato lahůdka připravuje v obří skleněné zkumavce.

Lvovi se to ale očividně nelíbí. On se topí, nemůže se ze zkumavky dostat, klouže mu to. Zoufale se brání a mává tlapama. Z toho všeho plyne, že byl vařený za živa! Co na to ochránci zvířat? Co na to potravinový inspektor TV NOVA? Proč kuchaři nepoužili ony zlověstné meče, aby zkrátili lvovo utrpení? Co na to Pohlreich? Za to by měl být někdo potrestán!

Taková restaurace podávající vařené lvy by měla být zákazníky bojkotována. Nevěřte jejich zavádějícímu vysvětlení, že si lev jen dával večerní koupel. 

Autor všech výše uvedených grafických skvostů byl jako vždy vypátrán investigativní novinářkou, redaktorkou Šárkou Vostrou. Ta vydala následující tiskové prohlášení: „Opice Majoránka z liberecké zoo kreslí levou i pravou rukou, někdy oběma najednou, používá i houbičku na mytí nádobí nebo jazyk.“ A je to jasné.